Jan Šula - molekuly emocí


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Celostní medicína

Zveřejněno dne 27.10.2017


Chemikálie uvnitř našich těl tvoří dynamickou informační síť propojující mysl a tělo. Na základě stanovení biomolekulárního základu našich emocí a vysvětlení těchto nových vědeckých poznatků můžeme pochopit sama sebe, své pocity a spojení mezi naší myslí a naším tělem (či tělem a myslí) způsobem, který jsme si možná nikdy předtím neuměli představit. Molekuly emocí jsou a budou, ať chceme, či nechceme.

Kdo je Jan Šula

Jan Šula promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou práci začal v České republice a následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna. Po návratu do Evropy v roce 1993 nadále spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. MUDr. Jan Šula byl jako první Čech přijat do britské Královské lékařské společnosti, což mu otevřelo dveře na ruská i americká pracoviště zabývající se výzkumem regulační funkce peptidů. Jak lékař uvádí, pacienta nikdy neléčí sám, ale spolu se specialistou na oblast vykazující orgánové poškození, s psychologem a specialistou na výživu. Další rozvoj biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a v Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.

MUDr. Jan Šula se snaží nalézt jádro problému, což znamená dokázat jej pojmenovat, definovat a zpracovat protokol jeho zkoumání a řešení. Toto je možné pomocí molekulární medicíny, na níž je ohromně zajímavé, že se pohybuje na pomezí hmoty a ducha, přičemž zcela zásadní pro naši dobu je skutečnost, že mechanistická medicína, která zná pouze hmotu, došla na její konec a bojí se jít dál. Proto se jen velmi pracně a v opozici k hlavnímu proudu prosazuje poznání, že psychická komponenta hraje v medicíně svoji roli. My sice nemůžeme definovat ducha jako takového – jako nehmotnou působící entitu, jak si to představovalo 19. století, zato už dnes dokážeme definovat projevy lidské psýché na hranici měřitelnosti, což reprezentují molekuly.

Lékař sám všeho, co euroamerická, analyticky zaměřená medicína dosáhla, ve své praxi využívá. Jen navíc využívá ty vědecké poznatky, které na roli psychiky při rozvoji nemocí ukazují. Civilizační nemoci jsou všechny spojeny se stresem. Na stres se dá pohlížet z různých stran: bude-li jeden lékař vyrovnávat jím způsobenou dysbalanci po ose hypotalamus-hypofýza-nadledvinky, jiný přes T-lymfocty, další přes makrofágy, půjde-li jeden na věc přes psychosomatiku a druhý přes molekulární medicínu nebo nějaké ezoterní přístupy, pravdu budou mít všichni. Ať vezmeme kterýkoli ze zmíněných konceptů, vždy je zde návrat k ajurvédě i čínské medicíně a léčí se chronický zánět. Podstatné je, že nelze léčit jen tělo, protože to je pouze následek.

MUDr. Jan Šula se snaží dělat medicínu pro člověka, to znamená, že se ho snaží vyléčit, zrehabilitovat a odpojit od zdravotnického systému. Kdyby jako lékař pouze léčil jeho fyzické potíže, vždy by takzvaně „něco našel“, terapie by bobtnala a prodlužovala se a pacientův stres by nepomíjel, nebo by dokonce narůstal. Takovéto léčení je pro Jana Šulu neetické a neprofesionální.

Intoxikace lidí nezdravým jídlem dnes dosáhla takového stupně, že když se upraví strava, je zaručen poloviční úspěch. Konkrétně v mikrobiotě tlustého střeva je vždycky třeba udělat korelaci, zčásti je znovu osídlit, protože toxiny, které se přes střevo v organismu hromadí, jdou zpětně do oběhu a vyvolávají záněty. Zvládnout dietu tlustého střeva znamená vyléčit polovinu autoimunitních chorob. V takové Itálii, kde lékař střídavě žije, je to celkem snadné, v Česku se naštěstí také začínají prosazovat farmářské trhy. To znamená, že lidé dostávají možnost kontrolovat kvalitu potravin, například u masa, které J. Šula nezakazuje, naopak si myslí, že v některých segmentech je důležité. Lékař ve své praxi pracuje s bylinkami, jako jsou propolis, jihoamerická rostlina lapacho, která má stimulační účinky podobně jako koka, ale bez halucinogenního doprovodu, a nadto stimuluje kostní dřeň; dále doporučuje česnek, červenou řepu a její varianty, echinaceu, maralí kořen, kořen morozníku a další.


Endala

Klinika Endala je nestátní zdravotnické zařízení. Není smluvním zařízením zdravotních pojišťoven. Klinika je určena klientům, kteří hledají nadstandardní přístup v krásném a příjemném prostředí.

Kontakt

Na Příkopě 998/31, 110 00 Praha 1

Pasáž Broadway, budova A, I. patro

Telefon: +420 225 113 355

Mobil: +420 604 226 652

E-mail: recepce@endala.cz

Pracovní doba: pondělí–čtvrtek 8:00–20:00 hodin

pátek 8:00–18:00 hodin

Biomodulační léčba

Biomodulace je proces ovlivnění života organismu na úrovni buňky. A právě takový proces umožňuje zcela nový pohled na léčbu chronických a autoimunních onemocnění, včetně rakoviny jakožto nejvyššího stupně poruchy imunity. Mezi metody, které se označují jako biomodulační, patří všechny přírodní léčitelské postupy, jako jsou bylinkářství, dietoterapie, ajurvéda, akupunktura, meditace, kraniosakrální terapie, psychoterapie, regresivní terapie a další. Jsou to tedy všechny postupy, při nichž se použije jen to, co nám dala sama příroda, a změníme tím pouze formu, nikoli molekulární strukturu.

Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou takzvané „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Dnes už se ví, že imunitní systém je stejně jako centrální nervový systém opatřen pamětí a schopností učit se. Dá se tedy říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla. Život buňky je řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu, a tím, jak moc je prostoupena ligandy. Na globální úrovni se tyto neskutečně malé fyziologické jevy, které se odehrávají na buněčné úrovni, viditelně odrážejí na chování, fyzické aktivitě, ale i na náladě. Obecně jsou ligandy mnohem menší molekuly než receptory a dělí se na tři chemické typy: neurotransmitery, steroidy a peptidy.

NEUROTRANSMITERY (acetylcholin, norepinefrin, dopamin, histamin, glycin, serotonin a kyselina gama-aminomáselná) jsou nejmenší a nejjednodušší molekuly produkované mozkem pro přenos informací přes synapse neuronu a další úkoly.

STEROIDY jsou pohlavní hormony jako testosteron, progesteron a estrogen (všechny tyto hormony vycházejí z počátečního stadia cholesterolu a později jsou organismem upraveny).

PEPTIDY bývají nazývány „informační molekuly“, řídí prakticky všechny životní činnosti organismu a patří mezi ně 95 % ligandů.

První objevená molekula nesoucí informace o lidských emocích byla klasifikována jako hormon. Působila v tenkém střevě, přičemž podporovala sekreci slinivkové šťávy. Vědci ji tedy pojmenovali jako secretin. Jeho objevení bylo pro fyziology velkým překvapením, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech, pojmenovaný gastrin, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem. Díky novým výzkumům již tedy nemůžeme dále tvrdit, že se emoce omezují jen na klasická centra mozku. Byla objevena další anatomická centra, v nichž se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů molekul emocí. Jde například o páteř. Její zadní část je první branou vnitřního nervového systému, kde se zpracovávají informace o pocitech těla. Například když jsme ve stresu, krk nebo bederní páteř se zablokují. Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi něž patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní. Tyto nedávné objevy jsou velmi důležité pro určení, jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v nervech a svazcích buněk.

Emoce a tělesné počitky jsou těsně spojeny obousměrnou sítí, ve které jakýkoliv z těchto prvků může ovlivnit ty ostatní. Tyto procesy většinou probíhají nevědomě, ale za určitých podmínek mohou vstoupit i do našeho vědomí nebo tam být záměrně dopraveny. Mezi emocemi a pamětí existuje velmi úzký vztah. Pozitivní emocionální zkušenosti se pamatují mnohem lépe, pokud máme dobrou náladu, a naopak platí, že ty špatné emocionální zkušenosti se lépe pamatují, pokud máme špatnou náladu. Koncept sítí zdůrazňující vnitřní propojení všech systémů organismu má tak širokou škálu aspektů a důsledků, že prolamuje limity tradičního paradigmatu. Lidově je tento způsob spojení těla s mozkem už nějakou dobu pojmenováván jako „moc mysli nad tělem“, ale nejnovější zjištění v tomto oboru ukazují, že takováto definice nepopisuje přesně to, oč se jedná: mysl nedominuje nad tělem, ale stává se tělem, protože tělo a mysl jsou jedna jediná věc

Tyto objevy vedou k zajímavé teorii: všechny emoce jsou zdraví prospěšné, protože jsou to právě emoce, které udržují spojení mezi myslí a tělem. Tím pádem je zdravý jak hněv, strach, smutek, tak veselost, radost a odvaha. Potlačovat tyto emoce a nedávat je volně najevo znamená způsobovat si „rozpad“ organismu. Stres způsobený touto situací se pak projevuje vznikáním bloků nebo špatným fungováním proudění signálů přenášených peptidy pro udržování funkčnosti na buněčné úrovni. Všechny upřímné a autentické emoce jsou emocemi pozitivními. Biomodulační medicína je v podstatě tajemství ve vyjadřování emocí, kdy je důležité nechat je volně plynout tak, že nebudou moci pokračovat v „podebírání se“ a nabývání, dokud se nakonec nevymknou kontrole.


Co to jsou molekuly emocí

Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku. Imunitní a centrální nervový systém jsou opatřeny pamětí a schopností učit se. Dá se říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová

odkaz na článek

. Jan Šula - molekuly emocí [online]. UzdravímSe!cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 588 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů

Podvodník

(Eva 22.6.2018 14:57)

Neuvěřitelně drzý podvodník, který tahá z lidí peníze v těžké životní situaci. Doufám, že se mu to jednou vrátí.


Počet odpovědí: 0 | Odpovědět




zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
šula molekuly emoce stres gynekolog ostrava léčba receptory tělo