Cukrovka 2. typu
Tento typ cukrovky obvykle provází i řada dalších zdravotních problémů, jako například obezita, vysoký krevní tlak, vyšší množství kyseliny močové v krvi a další. Současně s růstem počtu diabetiků ve státě ale roste i počet diabetiků s různými cévními komplikacemi.
Je třeba si také uvědomit, že se může stát, že se z cukrovky 2. typu stane cukrovka 1. typu. To se stává v případě, kdy je slinivka břišní už vyčerpaná z nadměrné tvorby inzulínu a její buňky začnou pomalu zanikat. Pak je také třeba změnit léčbu z tablet, na injekce s inzulínem.
Tento typ cukrovky je nejen v České republice nejčastější, postihuje zhruba 90 % všech diabetiků.
Inzulín
Během tohoto onemocnění je lidské tělo schopné inzulín vytvářet. Během tohoto onemocnění dochází k nerovnováze sekrece a účinku inzulinu při metabolismu glukózy. To znamená, že sice slinivka břišní vyrábí dostatek i nadbytek inzulínu, ale lidské tělo reaguje na inzulín rezistentně. Obvykle je problém s uvolňováním vytvořeného inzulínu z beta buněk slinivky břišní po stimulaci potravou.
Příčiny
I u tohoto typu diabetu může být hlavní příčinou genetika, vliv na vznik tohoto onemocnění má ale i životospráva pacienta, kterou obvykle provází špatný jídelníček (nezdravé potraviny, nepravidelnost ve stravování), nedostatek pohybu, ale i nadměrný stres. Právě tyto příčiny způsobují, že se diabetes mellitus 2. typu objevuje v dnešní době i u dětí, které jsou často nesprávně stravovány a většinu času tráví sezením buď ve škole, nebo doma u počítače.
Příznaky
Mezi prvotní projevy této cukrovky patří také časté pocity žízně, časté nucení močení a neustálý pocit hladu a únavy. Často se ale stává, že tyto příznaky nemoc neprovázejí, a tak se diabetes u pacienta diagnostikuje až jako součást vyšetření jiné nemoci (například u poruchy zraku).
Vyšetření
U stanovení diabetu 2. typu se obvykle využívá hodnocení glykémie v krvi a v žilní plazmě. Toto hodnocení by pravidelně jednou za dva roky měly podstupovat všechny osoby (obzvlášť starší 40 let, kde je riziko cukrovky vyšší), častěji by se tomuto vyšetření měly podrobit osoby, u nichž je zvýšené riziko cukrovky (vzhledem ke genetice, obezitě, atd.). Test a vyhodnocování tohoto diabetu vypadá stejně jako u cukrovky 1. typu. Pokud je hodnota glykémie v krvi kdykoliv během dne vyšší než 7,0 mmol/l, nebo glykémie v žilní plazmě vyšší než 7,8 mmol/l je pacient pozitivní na tento diabetes. Obvykle pak následuje vyloučení jiných možných chorob, které by toto zvýšení glykémie způsobily, pak praktický lékař případně diabetolog doporučuje změnu životosprávy (fyzická aktivita, zákaz kouření, dietní režim).
Léčba
Na rozdíl od diabetu 1. typu, kdy je nutné inzulín do těla dostávat injekcemi, zde se cukrovka léčí prostřednictvím léků (tablety) zvaných perorální antidiabetika. Součástí léčby tohoto typu cukrovky je nejen konzumace léků, ale i také nutnost zvýšené fyzické aktivity (sport, procházky, atd.), úprava jídelníčku a nutnost pravidelnosti ve stravování, u obézních diabetiků se k tomu přidává i nutnost snížit váhu.
Při léčbě diabetu mellitu 2. typu se obvykle využívá lék metformin. Existují i jiná antidiabetika, ty se ale obvykle využívají v okamžiku, kdy se u diabetika objeví nesnášenlivost na metformin, nebo různé poruchy, které signalizují, že lék nefunguje tak, jak má. Metformin se na začátku podává v nejnižší dávce (500 mg) zhruba jednou až dvakrát denně. Denní dávka metforminu by nikdy neměla překročit 3 000 mg denně.
Společně s metforminem je možné využívat léky jako gliklazid nebo glimepirid (deriváty sulfonylmočoviny) v nejnižší denní dávce.
Dalším lékem využívaným u tohoto typu cukrovky je glitazon, který se využívá ke kombinované léčbě u diabetiků 2. typu s inzulinovou rezistencí. Může se využívat v kombinaci se sulfonylmočovinou, nebo inkretinem, nebo i metforminem. V některých případech se využívá i v kombinaci s inzulínem, to ale může vést ke zvýšenému riziku selhání srdce, v takovém případě je potřeba velmi často sledovat zdravotní stav pacienta a efektivitu léčby.
Další možností je využití meglitinidů spolu s metforminem u diabetiků se zachovalou sekrecí inzulínu.
K léčbě tohoto diabetu se také využívají inkretiny v kombinaci s metforminem a glitazony v případě, že je zachovaná sekrece inzulínu.
Pokud ani jeden z těchto léků nezabírá, nakonec je nutné uchýlit se k aplikaci inzulínu. Obvykle se ale u tohoto typu dávky inzulínu kombinují s metforminem, s tím, že dávky inzulínu by měly být co nejnižší.
Součástí léčby jsou neustálé kontroly, při nichž diabetolog zkoumá, jestli léky plní svůj účel, jestli dosahují správných výsledků, jestli není potřeba změnit dietu a další. Není výjimkou, že diabetici tohoto typu dochází z počátku k diabetologovi třeba i jednou týdně, než si uvyknou na nějaký režim a pravidla. Pak kontroly následují jednou za čtvrt až půl roku (pokud je ale pacientům předepsán inzulín, jsou návštěvy častější – zhruba jednou za čtvrt roku nejdéle). V rámci prevence se u diabetika řeší nejen jeho cukrovka, ale i jeho krevní tlak, váha, problémy s cévami i se srdcem.
Autor: © Mg. Jitka Musilová